Neuroscience a neurotransmittery – úvod

Unbalanced brain

Jeden z neoddiskutovatelných faktů lidské anatomie je, že naše hlava je propojena s naším tělem. Náš mozek je schopen koordinovat náš pohyb, dýchání a stejně tak pomocí elektrického náboje cítíme hlad, bolest, smutek aj. Nicméně elektrický náboj/signál je k ničemu, pokud nemá cestu po které by v našem těle šel. Naše mozková aktivita začíná stimulem: myšlenkou nebo jakýmkoliv vstupem z našich pěti smyslů. Když informace z této myšlenky nebo senzorických nervů dojde k mozku, tak on vyšle zprávu do těla. Všechny signály a zprávy přicházející z a do mozku jdou přes míchu. Společně náš mozek a mícha tvoří centrální nervový systém. Nejmenším komponentem našeho nervového systému jsou speciální buňky zvané neurony, se kterými se narodíme v počtu okolo jedné stovky bilionů a v průběhu života je produkujeme stále dál. Každý neuron má své jádro, které nese genetický materiál buňky, dendrity, které jsou něco jako větve (rozšiřující buňku) schopné přijímat zprávy a poslední axon, který odnáší nervové impulsy pryč z těla buňky.

Každý neuron má svůj specifický úkol, nicméně každý z nich přenáší informace ve formě elektrického proudu. Mozek a tělo funguje optimálně, když každý neuron je správně naprogramován k tomu, aby produkoval, odesílal a přijímal specifické biochemikálie. Každá z nich putuje jinou cestou, což vede k různým fyzikálním procesům. Volný pohyb těchto chemikálií je klíčem k našem spokojenému životu nebo řekněme well-beingu. Pokud jich je nadbytek, tak prostor mezi neurony bude zaplavený a signál se nepřesune k dalšímu neuronu. Pokud jich je nedostatek, tak nervové signály nemají po čem cestovat dále. Ostatní části těla vnímají a reagují na tyhle nedostatky a nadbytky tím, že pracují až moc anebo nepracují vůbec, což vede k fyzické nemoci a nebo mentální nestabilitě. Základní čtyři biochemikálie, které definují každého z nás jsou:

  • Dopamine
  • Acetylcholine
  • GABA
  • Serotonin

Společně tyto čtyři chemikálie vytváří kód mozku, který se prolíná do našeho chování. Za pomoci rychlosti, napětí, rytmu a synchronizace elektrického signálu se rozhoduje, zda jsme introverti nebo extroverti. Udává také, jestli budeme k rozhodování používat intuici nebo logické myšlení. Určuje se také, zda máme tendenci rozmýšlet nad věcmi nebo zda využíváme více svých pocitů a emocí a taky zda radši soudíme nebo vnímáme. Vytváří tedy náš temperament a typ osobnosti.

Každá ze čtyř biochemikálií se v každém z nás nachází téměř v jiném poměru a každý z nás má jednu dominantní a téměř vždy jednu deficitní. Tyto poměry a vztahy dokáži organizovaného člověka proměnit v osamělého vlka, člověka starajícího se o ostatní v nestabilní osobnost anebo také výstřední osobu v člověka, který se požírá zevnitř.

K čemu to vlastně všechno je? Dá se to ovlivnit?

Samo o sobě k ničemu, nicméně, když se člověk na sebe dokáže dívat upřímně a charakterizovat nějakým způsobem svoji osobnost, pak může taky zjistit, který neurotransmitter je u něj dominantní a který mu chybí nejvíce. Rozsáhlé výzkumy a práce předních odborníku, jako Eric Braverman, dokazují, že samotáři, lidé s depresemi a chroničtí introverti mají minimálně jedno společné a to nedostatek dopaminu. Jedinci, co používají ve velké míře kofein nebo suplementy založené na amfetaminu v podstatě vytváří ze sebe většího extroverta a jejich osobnost se projevuje a chová jinak, než jak by se jejich charakter projevil normálně. Lidé co tedy používají tyto „suplementy“ se přibližují chování podobnému k člověku, co je přirozeně dominantní na dopamine. Naopak pokud je člověk intuitivní s dobrým kognitivním myšlením a dokáže se učit několik hodin v kuse, pak je pravděpodobně dominantní na acetylcholine. Pokud zase máte na druhou stranu nedostatek acetylcholine, pak tento nedostatek může být spojován s poruchami soustředění nebo taky závislostí na nikotinu.

Profil osobnosti s dominancí dopaminu

Charakteristika člověka s velkou mírou dopaminu: Patří k 17% lidské populace, která doslova žije na energii. Když má člověk vyrovnanou hladinu dopaminu, pak je pravděpodobně vyzbrojen pevnou vůlí a odhodláním jít si přesně za tím, co chce a současně taky ví, jak se k tomu dopracovat. Dopamine dominant je taky člověk, kterému sebevědomí není cizí, je silně racionální a více se orientuje v číslech a faktech než pocitech a emocích. Dokáže se taky na sebe dívat kriticky, ale špatně tu kritiku a negativní feedback snáší od ostatních.

Pokud vezmeme v potaz fyzické aktivity, člověk s vyšší mírou dopaminu má tendenci se najít v anaerobních sportech, jako např. silový trénink, aj. Zároveň ho ale lákají soutěže, kde vyniká jako individualista (např. vzpírání, bojové sporty a jiné sporty, kde uplatní svůj silný profil osobnosti). Profesionální sportovci, kteří jsou dominantní na dopamin jsou zároveň posedlí čísly, statistikami, zdoláváním rekordů a přepisováním historie, než sportem a hrou samotnou.

Příliš moc

Mnohé by teď nejspíš napadlo: sakra ten dopamine musím do sebe nějak dostat a věřím, že někteří už hledají deriváty amfetaminu a přemýšlí, jak posunout svoje PR zase o kousek dále. Ačkoliv k tomu může nějaký prekurzor dopaminu více než pomoci, tak současně existuje něco, čemu se říká: too much of a good thing. Znáte takové to, když přijdete do práce, jste ještě unavení z předešlého dne, ale jelikož šéf je nekompromisní, tak musíte makat. Dáte jednu kávu, život začíná být zase skvělý, tak dáte druhou a po hodině přijde takový ten pocit roztěkanosti, kdy byste nejradši pracovali na všem a zároveň nevíte, jak začít. U lidí, kteří mají tendenci denně produkovat přemíru neurotransmitteru dopamine, tak se uchylují k násilí jako způsob vytváření řízených scénářů vzrušení, nadšení a moci. Není tedy divu, že lidé kteří mají chronicky extrémní hladinu dopaminu mají sklony ke kriminalitě a násilí.

Příliš málo

Přílíš málo tohoto neurotransmitteru může znamenat dvě věci: váš mozek pálí až příliš moc dopaminu a nebo ho neprodukuje v dostatečné míře. Produkce dopaminu určuje sílu vašeho mozku, která se měří jako napětí. Napětí je intenzita, s jakou mozek reaguje na podněty a účinnost schopnosti mozku zpracovávat informace, které sledují vaše tělesné a duševní zdraví. Bez správného napětí doslova zpomalíte a vytvoříte matný okraj (čti: bude z tebe hlupák). Nedostatek dopaminu může taky občas maskovat varovné signály zhoršujícího se zdraví spojené s nedostatkem energie. Fyzicky se to dá přeložit jako věčně unavený, mentálně jako pomalý nebo lenivý.

 

Co si z toho odnést?

Především je třeba zmínit, že tohle je jen kousek skládačky. Neurověda a neurotransmittery jsou moc zajímavé odvětví a studováním jej se dozvíte hodně o lidském chování, temperamentu, charakteru osobnosti a často taky dostanete odpověď na to, proč se cítíte přetrénovaní nebo proč vaše tělo baží po sacharidech jako smyslu zbavený narkoman. Nicméně ta nejlepší část je, že vám taky otevře dveře k dalšímu rozvoji, tedy jak zapracovat sám na sobě, na svém myšlení, tréninku a spousty jiných aspektech.

Pokud se chcete dozvědět i o zbylých třech neurotransmitterech, nebo jak s nimi pracovat k vašemu prospěchu, ať už v tréninku, nebo osobním životě, pak můžete přijít na přednášku s názvem Nedostatky moderních trendů ve výživě, která se bude konat 25. listopadu v Dark Side Metru. Budeme se taky bavit o smart drugs, které dokážou okamžitě manipulovat s mírou NTM a zároveň jak ovlivňovat jejich hladinu dlouhodobě pomocí stravy.

 

RH