Stojka na jedné ruce – Stojí to za to?

Stojka na jedné ruce – obyčejný party trik a nebo skutečná dřina? Kolik úsilí musíte vynaložit, abyste tuhle schopnost ovládli, její výhody a nevýhody, včetně mého osobního příběhu…

 

 

Zpátky do reality

Existuje velmi široká škála dovedností, které běžnému smrtelníkovi dokáži na pohled vyrazit dech. Ať jsou to salta, sportovní gymnastika, horolezectví bez jištění, skákání s padákem nebo třeba stojka na jedné ruce. Všechny zmiňované i nezmiňované dovednosti zaberou neskutečné množství času a úsilí, než je doopravdy ovládnete. Lidé pak takovou dovednost zahlédnou a často dostanou dávku vnější motivace, která jim říká, tohle chci taky umět! Nedokážou už ale vidět, co se skrývá za oponou toho všeho. Ta neskutečně dlouhá cesta plná trápení a úsilí. To nadměrné množství času, které musí daný člověk investovat a priority, které si musí stanovit. Kdyby lidé viděli, co všechno to vyžaduje, pravděpodobně by to nikdy nechtěli umět. To je realita.

 

 

Z nuly na 60 sekund za tři týdny

Jedna z takových dovedností, která mě v 18 letech zaujala byla stojka na jedné ruce. Tehdy jsem se ještě ani nedokázal pomalu postavit na ruce. V té době jsem dělal akrobacii, ale zrovna jsem byl po plastice předního křížového vazu a napadlo mě, když nemůžu používat nohy, mám přece ještě ruce. A tak začala moje cesta. Byl tu jeden problém.

V té době byly o stojkách velmi těžko dohledatelné informace. Neměl jsem žádný zdroj, který by mi posloužil jako příručka. Věděl jsem jen, že cesta jak se učí stojku lidé zapálení do crossfitu, street workoutu a podobných disciplín není optimální a zvolil jsem rozdílný postoj. Schopnost vnímat mé tělo díky akrobacii mi dobře posloužila a já jsem se naučil z pár sekund balancování na rukou dostat na jednu minutu asi za 3 týdny. Předběhl jsem všechny známé kamarády, kteří se stojku učili, ale nikdy se ji nenaučili.

Léto uplynulo a můj pokrok začal rychle stagnovat. Měl jsem problém s mobilitou, a některé věci mi ještě nebyly zcela jasné. Na instagramu jsem zahlédl mého budoucího coache,  jak si balancuje na jedné ruce. V té době jsem nikoho jiného v Česku neznal, kdo by tohle uměl a bylo mi jasné, že je pár let předemnou. Rozhodl jsem se tedy ho a celý Dark Side navštívit. Každý týden jsem po škole jezdil do Brna s jedním cílem. Naučit se stát na jedné ruce. Díky revolučním informacích jsem svoji stagnaci překonal a každým týdnem jsem se zlepšoval neskutečnou rychlostí. Trénoval jsem denně. Nevynechal jsem ani jeden trénink. Pamatuji si, že jsem každý pátek neměl kvůli dojíždění ze školy přes den čas a tak mi nezbývalo nic jiného než trénovat od desíti večer do ranních hodin. Nebo taky když jsem dostal za úkol dělat každý den 3 minutové výdrže po dobu 14 dní(v té době to byla skoro moje maximálka). Všechno bylo v pořádku, dokud jsem nedostal jednoho dne horečky. Jsem dopamin dominantní a nemohl jsem si připustit, že bych dneska musel vynechat trénink a tak jsem se vypravil do tělocvičny odjet si celý můj dvou hodinový trénink s výdržemi na konci. Paradoxně jsem druhý den byl úplně fresh. Zkrátka jsem trénoval a šlo to vidět.

Výtlak do stojky jsem zvládl za dva týdny tréninku a první staldery přišly o pár měsíců později. To bylo asi + – 6 měsíců po tom, co jsem začal s tréninkem stojky. Byl jsem připraven a moje cesta k jednoruční stojce začala. Měl jsem vizi, že se ji naučím za 3 měsíce. Nebyl jsem překvapen, když jsem o 3 měsíce později nebyl k balancování na jedné ruce vůbec blízko. Zklamání jsem nechal stranou, protože se z tréninku stala moje vášeň, která trvá doteď. Byla to každodenní meditace, díky které jsem dokázal každý den zapomenout na všechno okolo. Nepotřeboval jsem motivaci do tréninku, protože se z mého tréninku se stal můj život. První 10 sekundová výdrž se mi povedla poprvé o další 3 měsíce později, ale chyběla konzistence. Ta se začala dostavovat opět o další 3 měsíce později, kdy jsem měl online coaching už od světových hand balancerů.

 

Není to pro každého

Lidé myslí, že stojka na jedné ruce je dvakrát obtížnější jak na dvou. To je ale velký omyl. Z mechanického hlediska je to přibližně 10x těžší a z psychického ještě jednou tolik.

Na cestě za svým cílem jsem motivoval hodně lidí, kteří to chtěli taky umět. Ani jeden z nich se to nenaučil. Všichni to vzdali. Respektive pochopili, že aby se to naučili museli by tomu obětovat více než třikrát týdně 45 minut. Tak nějak vám shrnu, co získáte tréninkem stojky na jedné ruce a co musíte ztratit. Je pak na každém, jestli je to schopný přijmout.

Začněme tím méně příjemnějším tedy nevýhody:

  1. Zabere to hodně času – opravdu hodně. Jestli nejsi schopný trénovat každý den, ani nezačínej. Neznám nikoho, kdo by se to naučil tréninkem párkrát do týdne.
  2. Musíš být posedlý – Zapálenost do věci je něco, co by ti určitě chybět nemělo. Nejsou to jen hodiny v tělocvičně. Musíš to studovat, koukat na videa, rozebírat techniky. Zkrátka o tom přemýšlet pokaždé, když budeš mít chvilku.
  3. Trpělivost – S časem souvisí i trpělivost. Nečekej jakýkoliv konzistentní pokroky. Stane se ti, že budeš dělat měsíce jednu a stejnou věc stále dokola bez známek zlepšení a pár “aha” momenty. Důležité je vytrvat a být trpělivý.
  4. Obětování – pravděpodobně nebudeš mít dostatek času na trénink ostatních disciplín a budeš se muset smířit s tím, že je necháš stranou a budeš svoji energii směřovat tam, kde je potřeba.
  5. Zranění – může tě bolet zápěstí, rameno nebo si něco přihodíš díky velké frekvenci tréninku. Důležitý je být připravený a umět s tréninky manipulovat, abys to eliminoval.
  6. Jakmile se to naučíš, už to pro tebe nebude něco úžasného a brzy pochopíš, že stojka na jedné ruce je ve světě hand balancigu jenom rozcvička.

 

Výhody:

    1. Párty trick – vypadá to prostě cool a stejně tak to budeš i vnímat.
    2. Vítej v klubu – budeš jeden z mála lidí, kteří to dokážou. Je to dovednost na hodně vysoké úrovni a počet lidí, kteří to v Česku zvládnout ti dokážu spočítat na prstech jedné ruky
    3. Koncentrace – ta se ti opravdu zlepší. Jakmile budeš balancovat na jedné ruce budeš se nacházet v absolutní přítomnosti a budeš nucen vnímat korekce a reagovat na každý pohyb tvého těla, nebo tě čeká velmi rychlý pád.
    4. Úžasný pocit – není nic lepšího, než tvoje emoce jakmile se konečně začnou dostavovat výsledky.
    5. Kontrola emocí – budeš se muset naučit kontrolovat tvoje emoce jinak budeš v kuse frustrovaný.

 

 

Stojí ti to za to?

Mně ano. Stojka na jedné ruce ze mě sice neudělala nadčlověka, ale cesta k ní mi sloužila jako dobrá sebereflexe a poznání sebe samého. K tomu mám teď v arzenálu dovedností top skill, za který se nemusím stydět..

 

Pokud by ses chtěl přesvědčit, že je to opravdu pro tebe doporučuji ti navštívit můj seminář Stojka pro pokročilé, který proběhne 16.2.2019 v Praze. Na semináři se také dozvíš metody, postupy a principy jak trénovat, abys neztrácel zbytečně čas, podíváme se na stojku a její pokročilé prvky komplexně a mnoho dalšího.

Více informací nalezneš ZDE

 

Daniel Bílek