Vnímání, pohyb a vědomí

Předtím než začnu, se Vám představím:

Jmenuju se Áron Kasan a jsem trenér v Dark Side Movement. Vedu lekce Movementu a Stretchingu. Studuju fyzioterapii na FSpS MU a dost mě to baví. Mimoto jsem zapálený a na tréninku závislý. K mé závislosti mě dostal parkour, který trénuju už šestým rokem. Dál se věnuju akrobacii, breakdance a v neposlední řadě boulderingu. 

Moc se mi líbí, co všechno se dá s tělem dokázat a chci spoustu věcí umět. Jde mi ale taky o to, abych se mohl hýbat alespoň dalších sto let.

 

Teď konečně k samotnému článku:

Každý potřebuje vnímat.

A tím nemyslím jen bolesti po tom, co jste si dnes nevzali svůj čtvrtý paralen. Přestaňte už prosím krmit ten zvrhlý farmaceutický průmysl. Chápu, že v něčem je potřebný (minerály, vitamíny), ale jsem toho názoru, že z větší části se spíše zneužívá (závislost na analgeticích, léčení následků, nikoliv příčiny nemoci, která většinou bývá způsobena nedostatkem pohybu nebo nesprávnou stravou).

PROČ potřebuju vnímat? Ptáte se.

Než na toto odpovím, rád bych zmínil jednu věc:

Naše tělo je schopné pracovat ve dvou módech.


Podvědomí a vědomí.

Většinu úkonů dělá naše tělo
podvědomě, tedy bez našeho vědomí. Neustále vnímá a na základě toho vyhodnocuje co, jak a proč dělat.
Tělo vám například řekne, kdy potřebujete jíst, kdy spát nebo kdy zbystřit, například ve stavu ohrožení. I to, kdo vás přitahuje, je ovlivněno vaším podvědomím. V
ětšinu věcí tělo dělá za vás, aniž byste o tom měli potuchy. A proč byste taky měli, když to funguje? To máme první mód.

Druhý mód je mód vědomí, či také mód vědomé pozornosti. Je to stav vědomí, kdy jste schopni změnit cokoliv. Stačí se zastavit, nadechnout se, vnímat (co chci, co cítím, co potřebuji?), představit si řešení, cestu ke svojí vysněné realitě a pak už jen konáte. Čím častěji se do tohoto módu přes den dostanete, tím více budete mít možností měnit a přizpůsobovat si svoji realitu a sebe k obrazu svému.

 

Proč tedy vnímat?

Co by se stalo, kdybyste vy a vaše tělo přestali vnímat? Spadli byste na zem a nevěděli byste o tom. Kdyby vás někdo střelil, necítili byste to. Kdyby kolem vás prošla žena nebo muž vašich snů, nezaznamenali byste to.

Má to i jiné benefity: díky vnímání můžete cítit bolest a vědět, že je někde problém.

Vědomě ten problém můžeme vyřešit, nevědomě však těžko.

Naše tělo bez našeho vědomí vnímá, zpracovává a reaguje na neskutečně mnoho informací. Má na to konkrétní receptory, podle toho, co potřebuje vnímat.

Máme receptory somatické, mezi které patří například:

  • exteroreceptory
  • mechanické (vnímají dotek a bolest)
  • termické (vnímají chlad a teplo)
  • dálkové, distanční, telereceptory
  • kontaktní (vnímají a zpracovávají chuť, čich, sluch, zrak)
  • proprioreceptory (schopnost vnímat tělo v prostoru…!!! –> luxusní schopnost)

Propriocepce je výsledkem centrálního zpracování údajů ze svalových vřetének, Golgiho šlachových tělísek, kloubních receptorů, kožních senzitivních zakončení – zkrátka ze všech receptorů.“ (Poděbradský & Poděbradská, 2009)

A máme receptory útrobní, mezi které patří například:

  • Visceroreceptory (Vnímání podnětů z vnitřních orgánů. To je důležité, protože pokud by vaše tělo nevnímalo, jak jsou na tom vaše vnitřní orgány nebo jak mají pracovat, tak vám okamžitě selžou základní životní funkce. A to nechcete.)
  • Angioreceptory a baroreceptory (pro rozlišování změn složení a tlaku krve)

Další receptory nám kontrolují koncentraci minerálů, hormonů a dalších důležitých látek v krvi (chemoreceptory v krvi a orgánech).

A teď si vezměte, že byste měli třeba všechno vnímat, vyhodnocovat a reagovat na to vědomě podle vašeho uvážení. Haha.

Co ale můžeme, je vědomě měnit malé chybičky v pohybu, o kterých víme, nebo které si díky svému citu uvědomíme. A k tomu nám slouží právě propriocepce.

V tomto článku mi jde hlavně o to přiblížit vám propriocepci a to, jak ji vědomě rozvíjet, protože je to něco, co nám udává kvalitu pohybu.

 

PROPRIOCEPCE:

Proprioreceptory jsou v kůži, podkožním vazivu, obalech svalů (fasciích), svalech, šlachách, kloubech, periostu (obalech kostí). Jsou prostě všude a jsou boží.

Bavíme se tady o vnímání těla v prostoru, popřípadě vnímání kontaktu těla s vnějším prostředím. Kontakt vašich nohou se zemí, vašich rukou s plyšákem, vaším tělem nebo tělem někoho jiného. V podstatě i vzduch bychom mohli hmatat, kdybychom byli dostatečně citliví, ale zase nemůžeme chtít všechno, že ne. Nebo jo?

No nic.

Tohle by vás mělo namotivovat k citlivosti: Před reakcí (pohybem) našeho těla musí být vnímána akce (informace) jak z vnitřního, tak z vnějšího prostředí. To znamená, že pokud chcete mít dobré reakce, kvalitu pohybu (techniku), rovnováhu nebo cokoliv takového, tak prvně musíte cítit! Ha!

V praxi to znamená, že pokud chcete ovládat stojku, ve správný moment podskočit činku, udělat salto nebo přejít po laně, potřebujete propriocepci. Trénujte a osvojte si ji.

A co když to vůbec neumím?“

Mám k tomu předpoklady?“

Jak poznám, že to dělám dobře?“ Všímáte si více detailů. Dokážete vnímat pohyb a udělat ho ladně a plynule. Taky to chce čas a zkušenost. Jakmile si tím projdete, poznáte ten rozdíl.

Jak začít?

Třeba takhle:

Lehněte si na zem, uvolněte se a vnímejte dech a to, jak se rozpíná váš hrudník při nádechu do všech stran. Vnímejte dotek vašeho těla s podlahou. Soustřeďte se i na ty nejmenší detaily. Vnímejte, jak máte rozloženou váhu vašeho těla. Vnímejte celý povrch kůže vašeho těla a pak i to co je pod ní, pěkně si to vykreslete, jsou tam kosti, svaly, cévy, nervy, krev, orgány.

Potom plynule pohněte rukou a vnímejte, co všechno se stalo. Kolik svalů se zapojilo, pro takový jednoduchý pohyb. Odteď všechny pohyby dělejte plynule a jemně. Zakružte v zápěstí a hýbejte u toho prsty, ha – tolik svalů, koukněte se na předloktí, co to tam dělá. Nepřestávejte ale vnímat celé tělo!

A teď se zkuste hýbat trochu komplexněji, například se pomalu postavte, ale pořád vnímejte tělo, mějte na něm pozornost, abyste cítili ty obrovské změny, které probíhají ve vašem pohybovém aparátu. Mění se délky svalů, mění se těžiště a rozložení váhy, mění se poloha hlavy a tak dále.

Takovýto stav rozšířeného vědomí, kdy všechno vnímáte, by se dal přirovnat k vlivu drog.

Zase tento plně vědomý mód vypněte, až budete chtít, je to jen trénink. Nedá se to udržet věčně a není to potřeba. V tomto stavu je dobré se učit novým pohybům a technikám. Dobře pak totiž cítíte, jestli něco děláte špatně nebo tam něco „nesedí“.

Vnímání těla je velmi důležité pro kvalitu pohybu a vlastně i života. Pokud si myslíte, že se v této oblasti potřebujete zlepšovat, lze ji rozvíjet. Jednou z možností, jak vnímání trénovat je ta, kterou jsem popsal výše. Dalšími jsou např. pohybové hry, stoj na jedné noze, stoj na jedné se zavřenýma očima, chůze naboso, či chůze po zábradlí atd. Takto můžete zdokonalovat komunikaci mezi vámi a vaším tělem. Pokud nebudete respektovat, co vám vaše tělo říká, a půjdete přes bolest, nebo uděláte poslední opakování fakt se špatnou technikou, můžete svému tělu ublížit.

Tipy a triky:

Když se učíte něco nového, dělejte to pomalu a jemně, pak má váš mozek dostatek času to zpracovat, a tím pádem se to dokáže lépe naučit.

Tento stav rozšířeného vědomí si můžete navodit kdykoliv a za jakékoliv situace. Zkuste to třeba při chůzi, běhu nebo činnostech, co přes den děláte běžně.

A zase:

Buďte u toho učení plně vědomi.

Mějte se krásně a buďte zdrávi!

 

 

Áron Kasan

zdraví z Brna

21.11.2017