Week #2 – Malé detaily, lepek, dosahování výsledků

Asymptota (asymptotická přímka) křivky je taková přímka, jejíž vzdálenost od křivky se s rostoucí souřadnicí limitně zmenšuje. Asymptotický je vztah dvou veličin, které se k sobě limitně přibližují. Slovo vychází z řeckého významu – neshodný.

Cestu za dlouhodobým cílem lze vnímat jako neustálé překonávání a plnění nižších cílů. Já jsem zastánce tzv. asymptotického efektu (asymptota je matematická křivka, která se nikdy nedotkne hranice ideálu). Co to znamená? Když se například sportovec stane mistrem světa, nenechá se uspokojit tím, co získal, ale vnímá to, co „nezískal“. Znamená to, že si je neustále vědom, že po jakémkoliv úspěchu může být ještě lepší. Jedná se o stav jakési spokojené nespokojenosti. Jsem spokojený s tím, čeho jsem doposud dosáhl, ale zároveň si uvědomuji, že mohu být ještě lepší. Kdežto lidé, kteří tento asymptotický efekt nemají, se spokojí s tím, čeho již dosáhli. (Jelínek, 2016)

Asymptotický efekt je skvělá vlastnost, ale je to dvousečná zbraň. Dokáže zavřít oči před podstatou. Když je někdo posedlý asymptotickým efektem často přehlíží důležité fakty, protože je zaměřený na malé detaily.

Those little details. They aren’t little.

Zatímco řešit malé detaily jako fluorid nebo kvalita vody se může vyplatit, tak řešit detaily typu složení proteinové tyčinky nikoli. Soudit co je důležité a co už je za hranou je vždycky těžké, protože tyhle věci dokážou být občas dost individuální a často se najde nějaká výjimka.

Já k posuzování důležitosti detailů využívám tzv. dvoufaktorovou stupnici, kdy první faktor je frekvence a druhý je mezní úžitek.

Frekvence – Proč jsem předtím zmínil tu proteinovou tyčinku… Využívám ji docela často jako vhodný příklad pro vysvětlení této absurdity. Lidé dokážou dlouhé hodiny diskutovat nad tím, zda je to takový hřích sníst tyčinku se sojovým lecithinem a jestli musí být carb free, slazená jen stévií, bez xanthanové gumy a koneckonců musí vážit přesně 7,38g na druhou, jinak je tam toho proteinu v poměru málo prostě. Je to absurdní jak někdo dokáže dělat obrovské rozbory tak zbytečného detailu, když tu tyčinku jí v průměru párkrát za týden, když moc. Na druhé straně tento typ člověka většinou absolutně přehlíží „nepodstatné“ součásti denní stravy jako třeba kvalita vody, kterou pije nepřetržitě každý jeden den. Nebudu se tu o ní rozepisovat, protože o tomto „problému“ už někdo rozsáhlý článek napsal. Druhý příklad se dá uvést například zubní pasta, kterou též víceméně nikdo neřeší, ačkoliv jí tu „konzumuje“ každý nejméně 2x denně a ve většině případů je to past v podobě fluoridu, silikonu, parabínů, SLS (sodium lauryl sulfát), umělých barviv a umělých sladidel (někdy i cukru) a spousty další nežádoucí chemie.

Zubní pasta založená na komplexu Ajurvedský bylin

Zubní pasta založená na komplexu Ajurvedský bylin.

Mezní užitek – Ve vztahu k zubní pastě výše je dobré se čas od času odpoutat od toho asymptotického efektu a říct si, jestli ty detaily mají skutečně nějaký užitek a jaká je mez, do kdy se vyplatí investovat více za kvalitu. Když si vezmete tu pastu, tak cenový rozdíl je cca 50kč oproti běžné pastě z obchodu. Za těch 50kč se zbavíte dvojtého nákladu všech těch dobrot co jsem vypsal výše, což je z mého pohledu win-win situace. Nicméně situace opačná nastává často u suplementů, kdy spousta fitness fanatiků nemá nejmenší problém vyhodit x tisíc za ten pomyslně nejlepší protein, nakopávač nebo dokonce spalovač tuků (haha, you deserve it). V tomhle případě mi to přijde úplně jako non sense vyhozené peníze, obvzlášť když dotyčný třeba nemá ponětí o mikronutrientech.

Až tedy budete příště přemýšlet a dělat sálodlouhé rozbory nad něčím co není a mohlo by být bio, gluten free, carb free a kdesi cosi, vzpomeňte si na tyto dva faktory, zda je třeba řešit tyhle detaily a stojí za to si připlatit za „kvalitu“. Nicméně někdy se to však hodí – např. když máte možnost si vybrat fermentované produkty/suplementy (o těch se budeme bavit příště).

Lepek

Přijde mi, že lepek je poslední roky ve fitness komunitě docela žhavé téma.. Čím dále častěji je větší poptávka po produktech co jsou tzv. gluten free. Čím to? Pravděpodobně, protože na něj začíná být velká část společnost intolerantní a způsobuje většině velkou neplechu od trávení, po kožní problémy, až po sacharidovou narkomanii… ach ty ovesné kaše ke snídani, že?

Čím to, že z ničeho nic po tolika a tolika letech jsou lidé alergičtí na lepek?

Odpověď je překvapivě celkem jednoduchá. Je to kombinace změn procesů v zemědělství a jeho nadměrná konzumace. Nadměrná konzumace je prostá, stačí ji prostě eliminovat, nicméně to zemědělství je zajímavější. Ve druhé polovině 20. století se stala věc, kterou by se dalo definovat jako překlenutí éry zemědělství z procesů orientovaných na kvalitu, na procesy intenzivní, tzv. konvenční. Laicky řečeno, aby zemědělství dokázalo udržet krok se stále většími nároky, aby zabránili hladomorům v rozvojových zemích a aby docílili co nejvyšších výnosů, začaly se využívat vyšší dávky chemikálií, počínaje průmyslovými hnojivy, postřiky na ochranu před škůdci, regulátory růstu až konče všemi známé GMO. Sic mnoho lidí by mohlo jásat, že hladomor byl zažehnán a my máme blahobyt, tak já bych oponoval, že i ten pomyslný blahobyt má své negativní následky.

Graf znázorňující vzrůstající deficienci minerálů ve vztahu k růstu civilizačních onemocnění.

Graf znázorňující vzrůstající deficienci minerálů ve vztahu k růstu civilizačních onemocnění.

Lepek je mnohdy démonizován úplně zbytečně. Je to sice antinutrient, ale ty obsahují stejně tak i další obiloviny nebo dokonce i rýže. Pečivo tedy není tak zlé jak se o něm píše, intolerance na něj vzniká většinou v kombinaci konzumace více prolaminů, ale většina obviňuje jen lepek, respektive to všichni hází na něj, protože se o něm nejvíce mluví a dokonce si všichni myslí, že ho obsahuje jen pšenice a zbytek je svatý. Realitou je, že každá obilovina má svůj prolamin v podobě nějakého „balastního“ proteinu, např. žito-sekalin, ječmen – hordein. Nicméně tak či tak je třeba rozlišovat alergii, kterou jste si vypracovali sami tím, že jste ty obiloviny jedli několikrát denně několik let a tu, ke které máte genetické predispozice a přijali jste ji jako nezvrátitelnou. V tom první případě se dá lehce odstranit, v tom druhém už to tak lehké není.

Dosahování výsledků

Na začátku jsem nakousnul asymptotický efekt, který je hodně typický pro vrcholové sportovce a je často podpráhový parametr úspěchu, kdy člověka za cílem a výsledky žene vnitřní motivace a tentýž člověk pak vidí obrovský potenciál v překonávání nástrah a problémů.

Nicméně všechno tohle se točí kolem jednoho stejného a to většinou bývá radost z cesty za cílem. Spousty lidí co potkáváme v tělocvičnách, parcích nebo kdekoliv jinde však radost z cesty k tomu cíli nemají. Tito lidé často hledají různé příčiny proč selhávají v dosahování výsledků, často pak vznikají nejmodernější trendy jak v tréninku, tak ve stravě, vymýšlí se různé metody a diskutuje se nad tím, zda těch sacharidů po tréninku by nemělo být více, jestli náhodou ty poslední dvě opakování už nebyly za hranou a proč ten beta alanin s citrunline nefunguje. Realitou však je, že mnohdy nic z tohoto nemá tak velkou váhu jako náš přístup k tréninku a zejména vášeň pro trénink. Pokud nemá člověk dostatek touhy a úsilí a chodí si na trénink jen odškrtnout vstup, ukázat se a odjet si povinný trénink zatímco je myšlenkama jinde, pak je něco špatně a to něco bude přístup k té aktivitě. Nemá smysl se věnovat něčemu, jen protože je to správné nebo, protože to dělají ostatní. Změntě přístup a změníte své výsledky, protože ve finále je to vaše hlava se kterou bojujete.

RH