Week #4 – adaptace, hladovění a diety

Adaptace je evoluční proces, při němž se daný organismus (resp. druh) přizpůsobuje vnějším podmínkám a dalším faktorům, které panují v areálu jeho výskytu. Díky adaptaci umožněné přirozeným výběrem vznikají účelné (nikoliv však účelové) vlastnosti. Tím se biologická evoluce do značné míry liší od jiných forem evoluce (např. evoluce jazyků). Přirozený výběr je totiž „schopen“ vybírat z náhodně vznikajících mutací ty, jež jsou výhodné a užitečné

Schopnost organismu přizpůsobit se se nazývá adaptabilita. Adaptabilitu lze podle antropoložky Hany Navrátilové rozdělit na pasivní (evoluční „přizpůsobování se“ okolí na základě evoluční výhodnosti), aktivní (záměrné vyhledávání nových způsobů, např. jak získat zdroje) a kreativní (záměrné přetváření, např. okolního prostředí ve svůj prospěch).

Rozumný člověk se snaží přizpůsobit se světu.

Nerozumný člověk se snaží přizpůsobit svět sobě.

Proto veškerý pokrok závisí na nerozumných lidech.

Kontrolované hladovění

Kontrolovaná forma hladovění je taková forma, kdy člověk hladoví pro předem stanovený počet hodin (dní), průběh hladovění je regulovaný a snaží se udržet autonomní nervovou soustavu co nejvíce ve funkci zvané sympatikus.

Nervová soustava

Autonomní nervová soustava má dva režimy a to sympatikus, jak už bylo zmíněno, a parasympatikus. Jsou to funkce, které na sebe navzájem působí antagonisticky, nicméně dohromady pracují spolu na správné životní funkci orgánů, aby dosáhli homeostázy. V běžném životě lidí převládá funkce parasympatiku, protože jsou zvyklí po celý den přijímat živiny a to stimuluje proces trávení. Naopak sympatikus je aktivní když člověk hladoví a připravuje zejména člověka k aktivitě, kdy se nenachází v klidu a bezpečí.

Obecné rysy jednotlivých funkcí:

Sympatikus

  • Mediátor noradrenalin a adrenalin
  • Lepší rozhodování organismu při hrozícím nebezpečí
  • Lepší vyhodnocování riskantních situací
  • Mobilizace energetických zásob (i tukových)
  • Zaostřený zrak
  • Způsobuje vazokonstrikci, také zvyšuje průtok krve kosterní svaloviny (až o 1000%)
  • Zvýšený výkon srdce
  • Inhibuje proces trávení

Parasympatikus

  • Mediátor acetylcholin
  • Zpomaluje srdeční činnost
  • Stimuluje proces trávení
  • Zklidňuje všechny činnosti organismu
  • Zodpovědný za funkci organismu v nečinnosti a bezpečí.
  • Zužuje zornice a čočky
  • Nezpůsobuje vazokonstrikci, a naopak dilatuje cévy směrem k trávící soustavě, čímž zlepšuje chod jednotlivých oddílů v GIT

Shrnuto podtrženo, když trávíte, tak se vaše nervová soustava přepne do stavu parasympatiku, kdy má organismus tendenci k nečinnosti, navozuje pocit bezpečí a zklidňuje celý organismus. Naopak, když člověk hladoví, tak díky funkci sympatiku dokáže lépe podstupovat rizika, nakládat s energetickými zásobami a zlepšují se kognitivní funkce.

Lidské tělo nebylo „navrženo“ tak, aby mělo pravidelný přísun živin po celý den. Myšlenka, že hladovění nás dělá zranitelnějšími, oslabuje nás a znemožňuje nám vykonávat běžnou denní rutinu je jeden z největších mýtů dnešního moderního stravování. Když je prováděno správně, má přesně opačný efekt.

Kontrolované hladovění nemá však jen vliv na nervovou soustavu. Mimo ní se taky využívá na hubnutí, restartování imunitní systému a léčení mnoha nemocí.

Proč je hladovění efektivní v rámci přeměny postavy?

Ten nejdůležitější faktor je snížení sekrece inzulínu a postupné budování inzulínové sensitivity, což je spojené s vyšší hladinou růstového hormonu. Se sníženou hladinou inzulínu souvisí také zvýšená hladina polypeptidického hormonu glukagonu, který je produkovaný slinivkou břišní a pracuje proti účinkům inzulínu (antagonisticky), čímž se snaží udržet rovnováhu glykemie. Jeho hlavní funkcí v organismu je dát játrům příkaz, aby začaly odbourávat v nich uložený glykogen a pomocí procesu zvaného glykogenolýza ho měnily na glukózu. Ovšem tou nejlepší funkcí je rozběhnutí ketogeneze v játrech, která má za úkol vytvářet energii pro tělo z jiných prostředků než glukózy, především mobilizováním tukových zásob. Tento jev dokáže udržet tělo při životě za extrémně nepříznivých podmínek po dlouhou dobu a zároveň vyvrací mýty o ztrátě svalové hmoty při hladovění.

 

Moje zkušenost s kontrolovaným hladověním

K určité formě hladovění jsem se dostal už před přibližně dvěma lety, kdy jsem si poprvé vyzkoušel jednu z forem Warrior Diet, která je založená na dvou fázích tzv. “undereating“ a “overeating“. Fáze jsou nejčastěji v poměru 18 hodin k 6 hodinám, čili člověk hladoví, nebo má menší svačiny po dobu 18 hodin a poté má 6 hodin okno na to aby doplnil veškeré živiny. Tahle forma hladovění se využívá zejména, z mého pohledu, k hubnutí a snížení zánětlivosti. Z krátkodobého hlediska se na téhle formě dá bez problému žít a udržovat konstantní progress jak v tréninku, tak bez problému pracovat nebo vykonávat běžné činnosti v osobním životě. Z dlouhodobého hlediska už to není tak růžové kvůli zvýšenému kortizolu, který by mohl zanechat následky, ovšem všechno to záleží na fyzické vytíženosti a skladbě živin v “overeatingu“. Tahle forma je bez pochyby skvělá pro lidi, kteří nemají přes den tolik prostoru, aby mohli držet nějakou dietu a zároveň by však chtěli trochu změnit svoji postavu. Ve Warrior Diet panuje ovšem několik mýtů, které tuhle metodu dělají trochu komerční a taky nesmyslnou, například., nutnost přerušit půst zeleninovým salátem z nějakého, jen ne evolučního, důvodu a nebo zařazování magických suplementů pro hladší průchod hladověním

Po Warrior Diet jsem se vydal vlastní cestou a začal jsem si vytvářet svoje principy jak hladovět. Testoval jsem mnoho metod a nejvíce se mi osvědčilo držet se pravidla jednoho 24 hodinového půstu jednou týdně a potom jeden 3 denní půst jednou za čtvrt roku.

 

Proč není možné, aby jakákoli z diet byla ta nejideálnější a nejlepší pro všechny? Protože všechny postrádají variabilní frekvenci stravování, která je pro dlouhověkost a zdraví kritická.

 

Pro mnohé bude nejspíše překvapující, že paradoxně hladovění přispívá ke dlouhověkosti. V minulosti bylo prováděno mnoho výzkumů na zvířatech v rámci prodloužení života a pouze zvířata, která se musela adaptovat na stres a nedostatek potravy se dožívala mnohem déle než zvířata co měla dostatek potravy a nadbytek. Vnímáno z pohledu člověka je to právě tento fakt, který stojí za zpohodlněním dnešního života společnosti. Je to paradoxně nadbytek potravy, podvědomá, neustále se zkvalitňující, zdravotnická péče a tzv. životní jistota a bezpečí, které mohou za to, že se ze života společnosti vytratilo nepohodlí a stojí za růstem civilizačních nemocí a jejich dopadu na lidstvo.

Půst má jednu z dokonalých vlastností, kterou se dá jen těžko napodobit nebo jí dosáhnout. Tou vlastností je sebereflexe vlastního organismu. Když tělo hladoví a hladoví delší dobu, naše tělo reaguje specifickou reakcí, které se odborně říká „purging the precancerous cells“. Laicky řečeno, náš organismus aby si zachoval minimalismus, tak začne “požírat“ všechny buňky, které nejsou zdravé a jsou infikované virem aj.. Dominic D’Agostino dokonce tvrdí, že pokud je člověku přes 40 let, tak rakovina je jedna ze 4 nemocí, která člověka zabije s 80% určitostí. Pravidelné, ať už dlouhé nebo nárazové, hladovění se tedy jeví jako skvělé pojištění. A nic člověka nestojí, doslova.

Sirtuinové geny jsou při hladovění zodpovědný za expresi genů, které jsou schopné regulovat kapacitu buněk ve vztahu, jaká bude jejich reakce na stresory z vnějšího prostředí. Pravidelným hladověním lze manipulovat s mezí hormeze (kterou jsme si vysvětlili minule), která udává do jaké míry je právě náš organismus schopný se adaptovat a čerpat z příznivého působení mírné zátěže, která by ve větší míře vedla k vážnému poškození našeho organismu.

 

Cílem půstu tedy není jen sedět doma a počítat hodiny než se může člověk znovu najíst. Cílem půstu je stmelit psychiku člověka, aby dokázal kontrolovat hlad, smát se mu a mít vysokou toleranci bolesti. Jen tak je možné být trpělivý po dlouhou dobu a dát tělu prostor se zotavit. Lidé, co ovládnou hlad, tak dokážou přetvořit všechno na energii.

Diety

Důvod proč lidé dokážou zhubnout na ketogenické diete není ten, že sacharidy jsou pekelné zlo a jste prokletí inzulínovou odolností, ale protože jsou v kalorickém deficitu.

Důvod proč lidé dokážou zhubnout na „whole 30“ není ten, že jíte jen potraviny, které dokážete vyslovit a vynechali jste pečivo, ale protože jsou v kalorickém deficitu.

Důvod proč lidé dokážou zhubnout na přerušovaném hladovění není ten, že se magicky odemkne vlastnost těla spalovat tuk, která byla po celý život vypnutá, ale protože jsou v kalorickém deficitu.

Důvod proč lidé dokážou zhubnout na paleo dietě není ten, že všechno co jí jsou super kvalitní bílkoviny od masa až po arašídové máslo, slaninu aj (možná i hmyz, pokud chceme být skutečně paleo ;)), ale protože jsou v kalorickém deficitu.

Atkinsonova dieta funguje, protože jste v kalorickém deficitu.

IIFYM dieta funguje, protože jste v kalorickém deficitu.

Nejezení donutů funguje, protože jste v kalorickém deficitu.

„Eating clean“ funguje, protože jste v kalorickém deficitu.

Paradox dnešní doby je, že se „odborníci“ snaží přijít s nějakou senzační dietou, která zaručeně funguje, protože, když nebudete jíst tohle a tamto, tak se odemče v těle jeho magická vlastnost spalovat tuk, která byla až doteď vypnutá. Realitou je, že všechny diety na začátku fungují. Zejména kvůli kalorickému deficitu a vlastnosti těla se přizpůsobit na změnu. Problém ovšem je, že kalorický deficit nefunguje do nekonečna a dřív nebo později se tělo naučí a vám nezbývá nic jiného než se stát odborníky na počítání kalorií, maker a glykemických indexů a nebo se začít dívat na tyto procesy trochu z větší dálky a pochopit, že tři plus tři je stejné jako pět plus jedna.

Náš organismus má rád změnu a variabilitu, takže pokud chcete vidět změnu, tak tu změnu musíte udělat. Jen mýtus dává odpovědi, aniž by kladl otázky.

 

RH